Virózy
Včelí viry se mohou množit v tělech dospělých včel i plodu, některé i v přenašečích, jako je mj. roztoč Varroa destructor. Přítomnost viru v jednotlivých včelách i ve včelstvu se nemusí navenek nijak projevovat. Za určitých podmínek se ale nákaza viry může negativně projevit viditelnými klinickými příznaky a může včelstva oslabit až zlikvidovat. Viry jsou také schopny vyvolat u nakažených jedinců změny v chování, které jsou škodlivé pro ně samotné (např. ztráta orientace) nebo i pro celé včelstvo (změny v péči o plod, vliv na dlouhověkost apod.). Doposud bylo popsáno na dvě desítky včelích virů. Zde výčet těch pro včelaře nejvýznamnějších:
Virus deformovaných křídel (DWV; deformed wings virus)
Tento virus napadá plod a projeví se na dospělých včelách deformací křídel, zmenšením zadečku, popř. i končetin (obrázek 1). Protože se tyto příznaky vyskytují ve včelstvech silně parazitovaných varroázou, převládal zpočátku názor, že deformace mladušek jsou důsledkem parazitace larev roztoči. Později bylo prokázáno, že je působí infekce virem. Líhnoucí se poškozené včely nemohou zastat ve včelstvu své úkoly, samy opouštějí úl nebo jsou vyháněny. Včelstva rychle slábnou a nemají moc šancí na přezimování, pokud včelař včas a razantně nepřeléčí varroázu. Někdy je včelstvo postiženo varroázou tak silně, že na špatně ošetřovaném plodu jsou klinické změny podobné jiným nemocem. V laboratoři je třeba nechat vyloučit nebezpečné bakteriální nákazy plodu, mor, popř. hnilobu. Může se totiž přihodit, že ve včelstvech je určitý starý, slabý infekční tlak, který se klinicky neprojeví, ale po oslabení varroázou klesne imunita natolik, že propuknou i jiné nemoci.
Obrázek 1 – klinické příznaky nákazy virem deformovaných křídel. (Zleva) zdravá dělnice, dělnice s výrazně deformovanými křídly a zmenšeným zadečkem a mladuška bezkřídlá s výrazně zmenšeným zadečkem.
Viry akutní a chronické paralýzy včel
Viry způsobující paralýzu včel hrají spolu s dalšími nemocemi podstatnou roli při kolapsech včelstev. Včelstva hynou často v průběhu zimy a časně zjara. Mezi včelami a včelstvy se přenáší i hemolymfou prostřednictvím roztoče Varroa.
U postižených včel se zpravidla projevují dva typy příznaků. Nápadné třesení těla a křídel, bezletnost a lezení včel po zemi nebo po rostlinách. Bezletných včel na zemi bývají stovky, někdy se shlukují do malých hroznů. Mohou mít zduřelé zadečky v důsledku zvětšených medných váčků. Vyskytují se i včely s jakoby vyvrácenými křídly. Mladušky se mohou líhnout s “vyplazenými” sosáky. Za jiných okolností se tentýž virus projevuje ztrátou obrvení včel, takže včely jsou napohled černé (obrázek 2). Schopnost letu neztrácejí. Strážkyně takové včely nechtějí vpouštět do úlu. Za několik dnů se i u těchto černých včel objevuje třas, bezletnost a hynutí. Akutní paralýza se často projevuje jako náhlý kolaps včelstva z neznámých důvodů.
Obrázek 2 – před česnem můžeme vidět černé včely, které vlivem virové infekce přišly o obrvení
Virová nákaza včelího plodu (SBV, sackbrood virus)
Virová nákaza včelího plodu, někdy označovaná jako “pytlíčkovitý plod” se objevuje hlavně na jaře, v létě spontánně mizí. Občas včelaři hlásí tuto virózu i na podzim. Dospělé infikované včely nemají žádné vnější příznaky nemoci. Bylo ale zjištěno, že mají kratší život než zdravé včely. Virus se množí i v hltanových žlázách včel a infekce se pak šíří krmením plodu. Larvy se mohou nakazit do věku 4 dnů, starší stadia jsou již odolná. Infikovaná může být také matka a může klást infikovaná vajíčka. Protože žlázové sekrety přidávají včely i do pylu, jsou zásoby pylu přirozeným rezervoárem viru. Bylo prokázáno, že v pylu vydrží virus životaschopný do příští sezony. V uhynulé larvě virus nepřežívá. Podobně jako jiné viry se ale šíří prostřednictvím roztočů Varroa.
Nemoc se projeví až po zavíčkování. Larva hyne před zakuklením − poslední larvální pokožka se oddělí od nové pokožky kukly, ale nesvlékne se. Když larvu vyjmeme z buňky, vypadá jako váček naplněný tekutinou (Obrázek 3). Zbarvení nemocné larvy se mění z perleťově bílého na bledě žluté. Nakonec larva vysychá v černohnědý příškvar, který lze z buňky snadno vyjmout. Hlavová a zadečková část je jakoby zvednuta, takže vysychající tělo mrtvé larvy má tvar gondoly (obrázek 4). Uhynulé larvy nepáchnou. Na plástu se vyskytují uhynulé larvy roztroušeně, víčka nad nimi jsou tmavěji zbarvena, podobně jako u jiných nemocí plodu.
Obrázek 3 – larva s typickými symptomy virové nákazy včelího plodu vypadá jako pytlíček naplněný tekutinou.
Obrázek 4 – příškvary larev uhynulých na následky virové nákazy plodu mají typický tvar gondoly, nebo čínského střevíce se zvednutými konci.
Pokud se virová nákaza plodu vyskytuje jen v několika buňkách, není třeba provádět žádná bezprostřední opatření. Poznačíme si ale v záznamech číslo včelstva a po sezoně řádně dezinfikujeme všechny úlové části. Označíme i všechny rámky a nedáváme je do jiných včelstev ani po vytočení medu. Pokud je nákaza hojnější, odstraníme napadené plodové plásty a včelstvo popř. posílíme plodem. Vyjmuté plásty můžeme rozvařit na vosk, roztavit ve slunečním tavidle, popř. spálit. Nejsilněji napadená včelstva ozdravíme i tak, že je usadíme jako smetenec na nové dílo do vydezinfikovaného úlu. Medové zásoby můžeme vytočit a po převaření zkrmit. Jako dezinfekční prostředek jsou vhodné jodové (BeeSafe) i chlorové přípravky (Savo).
Jak předcházet virovým infekcím ve včelstvu
Proti virovým nákazám nemáme žádný dostupný lék. Infekční tlak můžeme systematicky snižovat výměnou díla, den a nástavků, tlumením varroázy a zajištěním dostatku pylových i medových zásob. Virovou nákazu plodu není nutné hlásit veterinárnímu inspektorovi (pokud jste si ovšem jisti, o co jde). Spolehlivé vizuální rozlišení virózy od bakteriálních infekci je obtížné, proto je v každém případě vhodné zaslat podezřelé plásty s klinickými změnami do specializované laboratoře pro vyloučení ostatních nemocí.
Zdroj : Výzkumný Ústav Včelařský v Dole
