Hniloba Včelího Plodu
Hniloba včelího plodu je dalším bakteriálním onemocněním včel. Oproti moru se toto onemocnění na našem území vyskytuje jen sporadicky. Původcem je kokovitá bakterie Melisococcus plutonius, která neumí vytvářet odolné spóry a v prostředí tak není schopná přežívat desetiletí, jako původce moru. I tak se ale jedná o velice nakažlivé onemocnění, které se rychle šíří do okolních včelstev. Na stanoviště může nákazu zavléci včelař sám, například kontaminovaným včelařským vybavením, voskovým dílem či s oddělkem. Po okolí se poté nákaza šíří zalétáváním včel a loupežemi.
Jak poznat hnilobu ve včelstvu
K onemocnění jsou vnímavé nejmladší larvičky, které se nakazí společně s potravou. Oproti standardnímu klinickému obrazu moru však plod hyne ještě před zavíčkováním. Včelař pak může pozorovat jakoby vyfouklé, žluté až nahnědlé larvičky, které časem vyschnou až v příškvar (obrázek 1). V případě hniloby se netvoří kašovitá hmota a nikdy se netáhne nitka, jako u moru, a příškvar jde z buňky snadno vyjmout. V pokročilém stádiu hniloby upoutá včelaře výrazná mezerovitost. Jak dělnice uklízí uhynulé larvy, matka se snaží prázdné buňky znovu zaklást. Typickým obrazem pak je plod různého stáří v sousedních buňkách (obrázek 2).
Obrázek 1 – Larvy s klinickými příznaky hniloby mění barvu přes žlutou až do hnědé a jeví se jako “vyfouklé” na dně buňky.
Obrázek 2 – V pokročilé fázi hniloby je patrná výrazná mezerovitost. V sousedních buňkách se typicky nacházejí “pelmel” vajíčka i nezavíčkované larvy různého stáří.
Jak se zachovat v případě podezření na hnilobu včelího plodu
Protože se jedná o velmi nakažlivé onemocnění, které se zalétáváním včel a loupežemi rychle šíří po okolí, podléhá hniloba hlášení krajské veterinární správě, podobně jako mor včelího plodu. Při potvrzení nákazy v klinickém stádiu jsou vyhlášena mimořádná veterinární opatření.
Zásady prevence bakteriálních nákaz plodu
- Převážet pouze včelstva s platným veterinárním osvědčením v souladu s aktuálně platnou metodikou kontroly zdraví zvířat.
- Při nákupu oddělků a matek se orientovat na seriózní chovatele s potřebnými protokoly o vyšetření včelstev.
- Nepoužívat staré úly, nástavky a včelařské pomůcky neznámého původu.
- Nezkrmovat med a pyl neznámého původu.
- Kupovat mezistěny jen od kontrolovaných firem, které vosk tepelně dezinfikují.
- Obměňovat staré tmavé souše systematickým vedením včelstev ke stavbě nových plástů. Ročně by se měla obměnit alespoň třetina všech plástů.
- Pravidelně dezinfikovat včelařské pomůcky (např. opálení plamenem, použití přípravku BeeSafe, parafinování nástavků atd.).
- Udržovat sílu a dobrý zdravotní stav včelstev, dbát na stálý dostatek zásob a podle nařízení tlumit varroázu (viz Celý rok proti varroáze)
- Při pravidelných prohlídkách včelstev kontrolovat plod, jeho celistvost, všímat si tvaru, barvy a neporušenosti víček, ve vhodném nasvícení kontrolovat i vnitřky prázdných buněk. Pozornost věnovat slabým včelstvům. Zamýšlet se nad příčinami špatné kondice včelstev.
- Všímat si výskytu starých a opuštěných úlů v okolí a výskytu volně žijících včelstev.
- Při nálezu jakýchkoli změn na plodu nebo tzv. příškvarů v plástech, zaslat celý příslušný plást do specializované laboratoře. Nejdelší tradici a zkušenost s nákazami včel má akreditovaná laboratoř Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
- Při potvrzení nákazy spolupracovat s odborníky a příslušnými orgány a dodržovat nařízené postupy k zabránění dalšího šíření infekce.
Zdroj : Výzkumný Ústav Včelařský v Dole